Ultrasport Sokolov

Ultrasport Sokolov, o.s. se zapojuje do veřejného života jako jeden z partnerů projektu, který přispěje k bezpečnějšímu a pohodlnějšímu průjezdu Sokolovskem.

Záměrem je propojení páteřní cyklostezky podél Ohře, cyklostezky v okolí zatápěného lomu Medard, cyklostezky po rekultivovaných výsypkách Chodov – Vintířov – Lomnice – Sokolov, dále systému po zaniklých obcích Slavkovského lesa, cyklostezky podél řeky Svatavy, cyklostezky Lomnice – Statek Bernard.

Hlavní aktivitou v roce 2011 je zpracování studie propojení stávajících segmentů cyklostezek v okolí Lomnice na Sokolovsku v komplexní systém cykloturistické infrastruktury. Dále bude zpracována projektová dokumentace cyklostezky v úseku Hřebeny – Kraslice. Projekt končí v polovině r. 2013.

Příjemcem dotace je obec Lomnice

Číslo projektu: CZ.1.09/2.1.00/30.00750

Vyhlášení Mistrovství kraje na 10000 metrů

Přesně ve stejné dny (a dokonce se stejnými časy startu), kdy Emil Zátopek na Olympijských hrách v Helsinkách roku 1952 vybojoval trojici olympijských vítězství v závodech na 10.000 m, 5.000 m a v maratónu,  proběhla trojice stejných závodů v  Plzni na Zátopkově zlatém týdnu. Tento netradiční trojboj, který je poctou slavnému českému běžci, jemuž se v Helsinkách povedlo něco, co už nikomu později, se konal od 20. do 27. července. Dvacátého proběhla desítka v Plzni, dvacátého čtvrtého pětka ve Stříbře a sedmadvacátého pak závěrečný maratón v Plzni u Bolevských rybníků.

Této netradiční série se zúčastnili také běžci Ultrasportu. Kompletní Zátopkův zlatý týden dokončila Dáša Hůrková, která se tak zařadila mezi pouhých jedenáct běžců, kterým se to letos povedlo. Jelikož z těchto jedenácti běžců byly pouhé dvě ženy, obsadila v tomto seriálu 2.místo. V maratónu skončila třetí, na desítce čtvrtá a na pětce sedmá. Jednotlivé závody byly také Mistrovstvím Plzeňského a Karlovarského kraje a Dáše se podařilo vybojovat bronzovou medaili na trati 10000 metrů a na poloviční trati skončila pátá. Paradoxně na maratónu, kde si nejvíce věřila, je bez umístění, neboť se na startu nesešli tři závodnice z kraje, aby mohly být výsledky vyhlášeny.

Tří závodů se zúčastnil také Jiří Hůrka. Namísto maratónu však zvolil pouze vložený závod na deset kilometrů, kde vybojoval druhé místo.  V běhu na 10.000 metrů skončil 30. (9. v Mistrovství Plzeňského a Karlovarského kraje)  a na pětce 34. (11. v MPlzKVK).

Pouze maratónu se zúčastnil Petr Szász, který v horkém počasí nebyl se svým výkonem absolutně spokojený, ale přesto vybojoval 1.místo ve své kategorii, celkově 32. a 7. v MPlzKVK.

Výsledky závodů na 10000 metrů, na 5000 metrů, maratónu a celého Zlatého týdne.

Kdy: Sobota 26.března 2011 11:00
Kde: cyklostezka z Královského Poříčí do Lokte
Co: 8.ročník běžeckého závodu Královská pětimíle
Kolik: 8045 metrů

Letí to, letí. Letos jsme opravdu uspořádali již osmý ročník Královské pětimíle, kterému familiárně přezdíváme K5. Předpovědní modely, rosničky a meteorologové nás vzhledem k tomu, že letos nebyl k dispozici Královský hostinec, hodně vystrašili. Právě na sobotu totiž předpověděli jediný den s opravdu špatným počasím v dlouhé řadě dnů s počasím pěkným. Slota se však naštěstí nekonala a přestože bylo celkem chladno, párkrát na nás vykouklo i sluníčko.

V rozhodný den pro Sčítání lidu, domů a bytů 2011 sečetli organizátoři na startu závodu 57 běžců a běžkyň. A jelikož všichni v pořádku dorazili do cíle, mohli také nahlásit vyrovnání účastnického rekordu (na startu bylo v roce 2006 o jednoho běžce více).

Padesáti šesti závodníkům brzy po startu ukázal záda pátý z letošního českého krosového mistrovství na mílařské trati Pavel Procházka z AK Sokolov. Svůj náskok až do cíle pouze zvyšoval a druhého v absolutním pořadí (vítěze kategorie čtyřicátníků) Milana Kožáka z AC Startu K.Vary za sebou nechal o více než minutu. Třetí skončil o dalších devět vteřin zpět také čtyřicátník Slávek Švejdar (Triatlet K.Vary).

Abychom měli kategorii čtyřicátníků kompletní, je nutno dodat, že pro bronzovou medaili si doběhl Jiří Hadrava (TJ Slavia K.Vary), který absolutně obsadil páté místo.

V absolutním pořadí na čtvrtém místě, ale ve své kategorii padesátníků jednoznačně vítězně, proťal pomyslnou cílovou pásku Michal Landiga běžící v dresu LK Abertamy. O dvě minuty za Landigou skončil na druhém místě Pavel Krieger z AK Sokolov. Jediným zástupcem pořádajícího klubu Ultrasport Sokolov na bedně pak byl právě v této kategorii Petr Szász. Tomu se podařilo protlačit na bednu v každém ze svých startů na K5 a celkově byl mezi prvními třemi už po sedmé (4-1-2).

Šedesátníky povodil od začátku až do konce „zelenáč“ této kategorie, cyklista TJ Slavia K.Vary Karel Rouča. Za sebou nechal favorita Manfreda Krassu z ŠAKu Chodov. Na bronzový stupínek se postavil další chodovský běžec Bohuslav Václavek.

Při neúčasti mistrovskými medailemi ověnčené Ivany Sekyrové, která startovala na vložené desítce při MČR v běhu na 100 km, se o čelní posty porvalo mládí. A to doslova. Ze souboje dvanáctileté Báry Pribičinové (Triatlet K.Vary) a o rok mladší Elišky Brožkové (MDDM Ostrov) vyšla vítězně prvně jmenovaná, nedávná stříbrná medailistka z MČR v krosu kategorie mladších žákyň. Třetí v absolutním pořadí skončila vítězka kategorie žen nad 35 let, zástupkyně lyžařského klubu z Abertam Eva Hejtmánková.

O druhé místo ve veteránské kategorii svedly tuhý souboj Martina Kabilová (ACES Team K.Vary) a Radka Lelková (TJ Slavia K.Vary). O tři vteřiny dříve v cíli byla nakonec Martina.

Obě mladší žákyně doplnila na stupních vítězů kategorie žen do 34 let Eva Roudnická startující za AK Sokolov.

Za organizátory bych chtěl všem běžcům poděkovat za účast (vyrovnání účastnického rekordu nám udělalo radost) a obci Královské Poříčí za vytrvalou podporu, neb právě vytrvalost je tou vlastností, které si lidé jako my velmi cení.

Výsledky.

Po roce jsme opět tady s Vaším oblíbeným testem formy před Hervis 1/2 maratonem. 8.ročník Královské pětimíle startuje týden před pražským půlmaratonem v sobotu 26.března v tradičním čase na tradičním místě. Více informací v následujících propozicích. Těšíme se na Vás.

Ačkoliv Dáša Hůrková, po dlouhé běžecké pauze způsobené zdravotními problémy, teprve začíná tréninkově poklusávat, podařilo se jí v sobotu 12.2. absolvovat její 400. závod. Stalo se tak v Plzni v areálu bývalé papírny, kde se zúčastnila  amatérské motoristické akce – závodu Motocar race 2011. Byl to závod motokár na jedno nejrychlejší kolo v časovém limitu patnácti minut. Tedy úplně odlišná akce od těch, kterých se běžně členové našeho klubu účastní. I přesto se jí podařilo obsadit 4.místo v ženské kategorii (startoval i Jiří Hůrka, ten skončil mezi muži 20.).

Touto netradiční akcí tak završila čtvrtou stovku závodů a přidala jí k 365  závodům běžeckým  (z čehož je 52 orientačních běhů, 27 maratónů a 21 ultramaratónů), ke 12 triatlonům (včetně jednoho s ironmanskými objemy), ke čtyřem lyžařským závodům, dvěma plaveckým závodům, dvěma atletickým desetibojům, dvěma vrhačským pětibojům, několika závodům v jednotlivých technických disciplínách (disk, oštěp, výška apod.), dvěma bowlingovým turnajům, jednomu minigolfovému turnaji a několika dalším tradičním, méně tradičním i zcela netradičním akcím.

Během těch čtyřech stovek závodů uběhla celkem 5769 km, na kole ujela 464 km, dalších 170 km přidala na lyžích a více než 21 km uplavala. Celkem stála (alespoň pomyslně) 35x na nejvyšším stupínku, stříbrný post obsadila 45x a ten bronzový dokonce 57x.

Tak ať se jí zdravotní problémy vyhýbají, aby co nevidět mohla naplnit i ten pověstný půllitr.

I když se to možná nebude mnohým zdát, je tomu opravdu tak.

Oficiálně byl sice sportovní klub Ultrasport Sokolov o.s. zaregistrován u Ministerstva vnitra až 7. srpna roku 2003, ale právě 14. října roku 2000 se na start prvního závodu postavili běžci tenkrát ještě oficiálně neorganizované party, ale jednoznačně už pod hlavičkou Ultrasportu.

Těmi běžci byli Petr Ontko a Vít Chocholouš a tím historickým závodem byl Běh podél Halštrova nedaleko Aše. Na konci 9700 metrů dlouhého závodu se první v cíli objevil Petr Ontko v čase 37:23 a stal se tak prvním Ultrasporťákem v cíli nejen běžeckého, ale jakéhokoliv závodu. Vít Chocholouš proťal pomyslnou cílovou pásku o dvě minuty a devatenáct sekund později.

Už týden nato, 21. října, dokončil první Ultrasporťák maratón. Petr Szász zvládl 42,2 km dlouhé kroužení v pražské Stromovce za 3:32:39.

První ženou, která se pod hlavičkou Ultrasportu postavila na start, byla skoro o rok později Dagmar Hůrková. Stalo se tak 7.10. 2001 na Běhu Smolnickým kopcem v Chodově.  Dáša se stala i první Ultrasporťačkou v cíli maratónu, když v čase 4:09:10 dokončila 19.5. 2002 Pražský mezinárodní maratón.

Zakládajícími členy klubu jsou Víťa Chocholouš, Milan Hylas, Petr Ontko a Petr Szász. Název klubu navrhl Petr Ontko.

Oslavme tedy desáté výročí klubu během. Počasí nám přeje.

Víťa Chocholouš se letos rozhodně nešetří a přijímá jednu triatlonovou výzvu za druhou. Po úspěšně zvládnutém ironmanu v Rothu přijal za svůj nápad Michala Havlíčka z ACES Teamu K.Vary pěkně se triatlonově projet po regionu a zvládnout tři triatlony v jednom dni, které dávají dohromady asi 80% halfironmanských tratí, přesně 1,7 km plavání, 71 km cyklistiky a 16 km běhu.

A co to všechno vlastně obnášelo? Stačilo být v 10:00 na startu u Jesenické přehrady nedaleko Chebu, zvládnout triatlon Dřevěný člověk s objemy 0,8-22-8 km, přesunout se do Teplé na Betlém ke startu (ve 14:00)  triatlonu zvaného Tepelský muž v délce 0,3-29-3 km a třešničku na dort přidat mistrovstvím republiky age groups a zároveň mistrovstvím Karlovarského kraje odstartovaným v 18:00 na koupališti Rolava v Karlových Varech na tratích 0,6-20-5km.

To vše zvládl Víťa celkem za 4:13:34 a i přes náročnost celého projektu dokázal obsadit v Chebu 7. místo ve své kategorii, z Teplé přivezl absolutně 19. příčku a to vše završil osmým místem na MČR ve své age group a stříbrnou medailí z  krajského mistrovství. Navíc sám celou akci označil za bombastický zážitek.

Spolu s ním dokončila tuto „bláznivinu“ další dvojice sportovců. Strůjce myšlenky Michal Halíček (29., 3. a 14. místo) a také jedna žena, Martina Kabilová z TRI Cheb (2., 1. a 2 x 1. místo). Výsledky z Chebu, Teplé a K.Varů.

18. července se Víťa Chocholouš podruhé zúčastnil Challenge Triathlonu v německém Rothu. Na oblíbeném triatlonu s ironmanskými distancemi (3,8 – 180 – 42,2 km) vytvořil svůj osobní a zároveň také klubový rekord 12:23:05.

Zatímco loni odjížděl po kvalitním tréninku do Rothu s velkými ambicemi, letos s výrazně nižšími tréninkovými objemy korespondovaly i značně nižší ambice. Podle vlastních slov jel do Rothu tak trochu smířený se svým osudem. Obzvláště se obával závodu v obrovských vedrech, která tou dobou panovala. Byl dokonce připraven závod absolvovat pouze na dokončení v časovém limitu. Ohledně počasí však měli účastníci závodu štěstí. Jeden den před závodem zapršelo a na den D a hodinu H se výrazně ochladilo, takže podmínky byly téměř ideální.

Do vody však Víťa přesto lezl po loňských zkušenostech s křečemi s respektem. Pro jistotu užil několik protikřečových tablet už před plaváním a i když neměl při plavání lýtka zcela v pořádku, křeče ho tentokrát nekously. Vodu Víťa opouštěl po hodině a osmnácti minutách.

V depu se Víťovi podařilo být o něco rychlejší něž loni (jak to sám okomentoval, rozhodl se na cyklistiku a běh už nelíčit) a cyklistiku, přestože se už od začátku hodně umravňoval v tempu, jel jen o něco málo pomaleji. S jedním odskočením, které se snažil neúspěšně udržet skoro 70 kilometrů, to bylo za 6:07:42.

Soustředil se hlavně na občerstvování, protože to byla jedna z mála věcí, se kterou ještě mohl něco udělat, aby tak napomohl lepšímu výkonu. A tak Víťa spořádal kromě obligátních gelů, tyčinek a banánů, také dva a půl rohlíku se sýrem a slaninou.

Jak se zdá, toto občerstvení přineslo své výsledky. Neboť v běhu se Víťovi podařilo výrazně ubrat z loňského času. Sice přiznává, že opět dobíhal řádně „prošitý“, ale tentokrát se nekonal šestnáctikilometrový pochoďák na konci maratónu. Preventivním chodeckým pauzám se však nevyhnul, takže dokončil maratón v čase 4:44:37.

Víťa tak vylepšil svůj i klubový rekord o 21 minut, což stačilo v Challenge Triathlonu na 2091. místo ze 2677 účastníků a ve své věkové kategorii skončil 302. ze 405 účastníků. – Jeho parťák z Karlovarského kraje Míra Dědek (AC Start K.Vary) obsadil ve své kategorii 161. místo časem těsně pod třináct hodin (12:59:48). – Atmosféra závodu byla jako obvykle skvělá, na Solar Bergu se před závodníky opět rozestupovaly špalíry diváků jako na Tour de France, a tak i přestože se Víťovi na tomto kopci tep vyšplhal na 172 úderů za minutu, i přes potíže s tréninkem a silnou předstartovní sr….nervozitu , Víťa do budoucna nevyloučil start na nějakém dalším ironmanu a kdo ví, třeba opět v německém Rothu.

Výsledky.
Víťa na fotografiích.

V minulém týdnu si Jirka (Hůrka) procházel tréninkový deník a jednoduchým výpočtem dospěl k tomu, že pokud se postaví na start orientačního běhu v Praze-Klánovicích, který jsme vzhledem k cestě do těchto míst plánovali, bude desetikilometrový závod při Velké ceně Sokolova v atletice jeho čtyřstým závodem. Po příchodu z tohoto atletického klání se mi doma přiznal, že právě jenom vidina dokončení jubilejního závodu ho v té výhni udržela od mety třetího kilometru dalších 7 km na dráze. Svůj čtyřstý závod si tedy dokonale „vychutnal“, neboť jak prohlásil, tak strašně se ještě nikdy necítil.

Nicméně v neděli načal (symbolicky pětistovkou)  již pátou stovku závodů. V těch prvních čtyřech mají největší podíl samozřejmě závody běžecké, kterých má na kontě 325 (včetně tří orientačních běhů), v nichž celkem naběhal téměř 3000 km. Triatlonů dokončil 25 (včetně dvou aquatlonů), Následuje 16 účastí na závodech v karate (10x kumite a 6x kata), má za sebou 9 vícebojů, ať už jde o 5 atletických desetibojů, anebo vrhačské či běžecké víceboje, 4 plavecké závody, 3 cyklistické soutěže a 3 běhy na lyžích. Vyzkoušel si také většinu technických disciplín v atletice, absolvoval 2 turnaje v bowlingu, turnaj v minigolfu nebo třeba zvláštní akci, při které  mimo jiné střílel z luku, z foukačky a práskal bičem na přesnost.

K té čtyřstovce bych Jirkovi za nás za všechny chtěla pogratulovat a do dalších stovek závodů mu popřát hlavně zdraví, které mu občas schází.

Zatímco v České republice probíhal běžný pracovní čtvrtek (a pátek), ve francouzském Brive la Gaillarde slavili 13.května Nanebevstoupení páně. A svůj svátek tu měli i běžci, kteří holdují běhům delším než je maratón. V tomto případě se tu sešli, aby poměřili své síly na MS a ME v běhu na 24 hodin.

Počasí se oproti předchozím dnům, kdy toto město s přízviskem statečné zalévaly silné lijáky, umoudřilo a i když v noci připravilo závodníkům chladné až doslova frišné chvilky, jen sotva čtyři stupně přesahující nulovou hranici, ani jednou jedinkrát nekáplo.

Na start závodu na náměstí Charlese de Gaullea nedaleko nádherného kostela Sv. Martina, pocházejícího ze 12. století, se postavila také reprezentantka našeho klubu Dáša Hůrková. Byl to její čtvrtý reprezentační start a také jubilejní dvacátý ultramaraton. Od začátku sice neměla zrovna na růžích ustláno, ale i přes několik problémů jí kilometry pěkně naskakovaly. Když pak těsně za třináctou hodinou dosáhla své druhé nejrychlejší stovky, zdálo se, že bude útočit na svůj osobní rekord, který má hodnotu 171, 693 km.

Bohužel okolo čtrnácté hodiny závodu se ozvala Dáši noční můra posledních čtyřiadvacetihodinovek – žaludek. Po tom, co se podruhé vyzvracela (tentokráte opravdu silně), nebyla už vůbec schopna běhu. Nejenže jí druhé vrhnutí neuvěřitelně vyčerpalo, ale žaludek se nedal do pořádku a až na drobné výjimky se sebou nedovolil běžecky natřásat.

Navíc dalšími nauseami pohrozil i při přijímání potravy a tekutin, takže Dáše pro závěrečných téměř deset hodin musely stačit přesně tři hroznové cukříky a jen několik málo drobných loků vody. To byl také další důvod pro to, nepokoušet běh. Sama tuto situaci popsala větou: „Nohy by chtěly, ale žaludek odmítal.“

Dáša odjížděla do Brive s tím, že 150 km za 24 hodin nebude propadák. Přiměla se tedy k tomu, dochodit na tuto metu a v závěru si mohla jako čtvrtá česká reprezentantka poprvé dovolit ten luxus posadit se a zatleskat všem svým (nikoliv soupeřům, ale) spoluběžcům.

České ženy nakonec skončily v týmech na mistrovství Evropy o jedno místo hůře než vloni v Bergamu, když obsadily 9. místo. Na mistrovství světa se přeci jen sjela větší zámořská konkurence, a tak musely vzít protentokrát zavděk 13. místem.

Dáša si odvezla z Brive la Gaillarde výkon 151, 458 km, 45. místo z ME, 61. místo z MS, přesvědčení, že pokud nevyřeší problémy se svým žaludkem, nemá valného smyslu se pokoušet o výkony při čtyřiadvacetihodinových bězích a jednu pozitivní věc – vědomí první čtyřiadvacetihodinovky, při které nepotřebovala spát. A ještě přidávám, jak vše prožívala sama Dáša.

Výsledky: ženy a muži.